Ošetřování vysetých semen

Záhy na jaře, ještě před vyklíčením semen, jakmile půda poněkud oschne, vytvoří se na osetých záhonech povrchová půdní kůra. Tento škraloup způsobuje nehospodárné  vypařování půdní vláhy, zdržuje vzklíčení semen a ztěžuje klíčkům proražení půdy. Proto je nutno tvořící se škraloup ihned rozpustit. Zpoždění této práce o 2 až o 3 dny se projeví zkřivením velkého množství semenáčů a někdy dokonce úplnou zkázou klíčenců.

Na záhonech a také na menších plochách volného výsevu rušíme (kypříme) půdní škraloup ručně, železnými hráběmi nebo zvláštními, k tomu zhotovenými drtiči škraloupu. Tuto práci musíme dělat velmi opatrně, abychom nepoškodili klíčící semena a mladé, jemné klíčence.

Po vzejití semen, jakmile začnou semenáče tvořit první pár normálních lístečků (mimo lístečky děložní), jednotíme je, při čemž ponecháme semenáčky v řádcích na vzdálenost 2 – 3 cm. při jednocení ponecháváme zpravidla semenáče silnější a semenáče slabší odstraníme. Je-li v době jednocení sucho, zavlažíme před jednocením řádky semenáčů vodou.

Při jednocení neodhazujeme vyřazené semenáčky, nýbrž je ukládáme do zvláštních misek s vodou nebo s řídkou hlinitou kaší. Podle potřeby je rozsadíme jednak v řádcích na vyhynulá místa, zčásti na zvláštním přípravném pozemku.

Za 2 až 3 týdny opět jednotíme semenáče jádrovin a peckovin. Přitom ponecháváme semenáče jádrovin v řádku na vzdálenost 4 – 7 cm a semenáče peckovin na vzdálenost 3 – 4 cm.

V květnu a v červnu, nepršelo-li vůbec nebo byli-li málo srážek, je nutno vzešlé semenáče hojně zalévat. Doporučuje se zalévat zvečera, aby mohla půda do východu slunce dobře pojmout vláhu.

Na těžkých, nestrukturních půdách (bez drobtovité struktury) po silných deštích se tvoří rychle škraloup, který ornici vysuší, a připravuje tak mladé semenáče o vláhu. Škraloup rozrušíme, kypříme-li půdu pravidelně, čímž zároveň bojujeme proti plevelům. Kolikrát půdu kypříme, to závisí na místních podmínkách a na stupni zaplevelenosti pozemku. Ve středním pásmu kypříme semeniště šestkrát až sedmkrát za léto.

Mezi řádky kypříme půdu potažním kultivátorem, v řádcích mezi rostlinami zahradními motykami. Plevel z řádků odstraňujeme ručně, vytrháváme jej i s kořeny, avšak opatrně, abychom nepoškodili semenáče.

Kypření půdy je velmi těžká a obtížná práce, a proto se jí máme pokud možno vyhnout. Tvorbě škraloupu je možno zabránit tím, že půdu v řádcích pokrýváme brzy na jaře po první okopávce humusem. Často pokrýváme i půdu mezi řádky, k čemuž používáme řezanky ze slámy.

Abychom posílili vzrůst a zvýšili výrobu standardních podnoží, přihnojíme semenáče rychle účinnými minerálními nebo ústrojnými hnojivy. Z minerálních hnojiv používáme ledku, z organických močůvky. V pásmu podzolovaných půd je pro výživu semenáčů zapotřebí 80 – 90 kg a v pásmu půd černozemních a kaštanových 60 – 70 kg čistého dusíku na hektar. Uvedená hnojiva je dobré rozdělit na dvě dávky: polovinu dáme brzy na jaře a druhou dávku za 25 – 30 dní po první dávce.

Dávku minerálních hnojiv rozpustíme před použitím ve vodě a upravíme na koncentraci 0,1 – 0,15%. Hnojíme potom do brázdiček hlubokých 10 – 15 cm, které vyhloubíme ve vzdálenosti 15 – 20 cm z každé strany řádku. Po přihnojení zahrneme brázdičky motyčkou. Minerální hnojiva dusíkatá můžeme dát na povrch suchá.

Při ošetřování vysetých semen jádrovin a peckovin má velký význam boj se škůdci a nemocemi. Ze škůdců působí na semenáčích největší škody mšice, drátovci a ponravy, z chorob strupovitost a skvrnitost listů.

Mšice poškozují listy a mladé vrcholky semenáčů, z nichž vysávají šťávy. Při nedostatečné péči může mšice nejen zastavit normální vývoj semenáčů, ale může je dokonce i úplně zničit. Proto při prvním výskytu mšic postřikujeme semenáče nebo je omýváme jedovatými (pro mšice) roztoky nikotinsulfátu nebo anabasinsulfátu s mazlivým mýdlem. Obojího používáme v koncentraci 0,1%, to je na jeden litr vody dáváme 1 g nikotinsulfátu nebo anabasinsulfátu a na 100 litrů jejich roztoku přidáváme 400 g mazlavého mýdla.

Drátovci jsou nebezpeční tím, že ohlodávají (skeletují) kořeny semenáčů. Nejvíce je jich na zaplavených pozemcích. Nejlépe se proti nim bojuje, když očistíme pozemek před výsevem a v létě od plevelů.

Ponravy, podobně jako drátovci, okusují kořeny semenáčů. Vyskytují se nejčastěji poblíž lesů a parků, na pozemcích s kyprou půdou, bohatou humusem. Jediným prostředkem proti ponravám je sbírat a ničit je pro orbě pozemků.

Při ochuravění houbovými chorobami (strupovitostí, skvrnitostí atd.) postřikujeme semenáče bordeauxskou směsí. Připravíme ji z modré skalice a nehašeného vápna (1 kg modré skalice a 1 kg nehašeného vápna na 10 konví vody).