Dobývání a třídění podnoží

Podnože (semenáče) školkujeme na první tabuli školky zpravidla jako jednoleté. Nezávisle na době školkování podnoží na první tabuli musíme je z půdy vydobýt na podzim. Dobývání podnoží na jaře je nevhodné proto, že se při něm podnože brzy probouzejí ke vzrůstu. Mimo to jsou pracující v hospodářství zaměstnáni jinými pracemi ve školce a v sadě. Proto se při jarním dobývání zpožďuje zaškolkování podnoží na první tabuli školky a pozdní školkování snižuje procento ujmutí.
Na podzim dobýváme podnože až tehdy, když dokončily, vzrůst a založily vrcholové pupeny. Vyspělé pupeny mají zežloutlé listy, které postupně opadávají. Je-li podzim teplý a deštivý, prodlužuje se na velmi úrodných půdách vyzrávání semenáčů, semenáče dlouho neshazují listy, a rostou dále. Pak ukončíme jejich růst uměle. Proto přerušíme kypření půdy přibližně o měsíc dříve než obvykle. Před dobýváním neopadlé listy s podnoží otrháme (sdíráme). Neučiníme-li tak, listy vypařováním vláhy podnože silně vysušují.
V menších školkách a zejména při záhonové kultuře dobýváme podnože ručně rýčem. Tuto práci dělá nejlépe tříčlenná skupina. První pracující vyryje podél krajního řádku, ve vzdálenosti 12 až 15 cm, 30 – 35 cm hluboký příkopek v šířce listů rýče. Druhý odrývá z z protější strany řádku semenáče rýčem a páčí je do příkopu. Třetí, za ním pracující, sbírá opatrně semenáče a dočasně je zakryje půdou.
Ve velkých školkách se podnože dobývají s použitím mechanizace speciálními vyorávacími pluhy. Lze je dobývat vyoravačem brambor, který tomu přizpůsobil Ovocnářský ústav I. V. Mičurina.
Po vyjmutí z půdy třídíme semenáče podle druhů a tříd. Třídit můžeme podnože přímo na plantáži i ve zvláštních (kůlnách) na pracovních stolech. V kůlnách je práce pohodlnější a dosahujeme většího výkonu.
Při třídění semenáčů přihlížíme k těmto znakům: ke stupni rozvětvení kořání a k množství kořenového vlášení, k síle vývoje semenáče podle tloušťky kmínku u kořenového krčku a k celkovému stavu podnože. Nejdříve třídíme semenáče podle jakosti kořenového sytému na 3 třídy a odpad.
Do první třídy řadíme semenáče, jejichž kořání má nejméně tři rozvětvení s hojným kořenovým vlášením. Do druhé třídy patří semenáče, jimž chybí silné rozvětvení kořenů nebo jsou jen dva kořeny, ale jak hlavní základní kořen, tak i vedlejší rozvětvení jsou zcela pokryta drobným kořenovým vlášením. Třetí třídu tvoří podnože s kůlovými kořeny, málo pokrytými vlášením (hlavně na konci kořene).
Do odpadu se vyřazují podnože se slabým kořáním, s větším mechanickým poškozením nebo se silně znetvořeným kořenovým krčkem a podnože napadené houbovitostí kořenů.
Potom se první a druhá třída podnoží třídí na 3 skupiny podle hodnoty nadzemních částí, která se stanoví průměrem kořenového krčku (viz tabulku).

Na první tabuli školky se školkují semenáče první a druhé skupiny z první a druhé třídy. Třetí třída zůstává obvykle v semeništi k přeškolkování (dorůstání) a odpad se zničí.