Výsadby na ochranu sadu

Zkušenostmi a praxí bylo zjištěno, že se ovocné stromy špatně ujímají na pozemcích, které nejsou chráněny před silnými větry, zvláště před větry severními a východními, pomalu rostou, tvoří jednostranné koruny a začínají pozdě plodit. Kromě toho překážejí značně v době květu větry včelám při opylování květů. Při zrání ovoce vítr sráží četné plody, čímž se znehodnocuje jejich jakost. Často se větrem lámou větve a odírají se, dokonce se vyvracejí i celé stromy. Zvláště velké škody působí vítr ovocným výsadbám ve stepních oblastech.
Proto je nutno volit pro sad pozemky chráněné před větry, které se v určité poloze často vyskytují (například lesem, parkem, pahorky atd.). Není-li ochrana přirozená, je nutno utvořit ještě před založením sadu umělou ochranu v podobě pásů ze stromů podél hranic sadu a větrolamů. Sad chráněný stromovými pásy má nejvhodnější podmínky pro vzrůst a plodnost stromů. Kromě toho včely v takovém sadě dobře opylují květy, polomy stromů se tam téměř vůbec nevyskytují a úroda bývá zpravidla velká a velmi jakostní.
V zimním období přispívají ochranné výsadby ke stejnoměrnému nakupení sněhu v sadě a chrání ovocné stromy před vymrzáním. Tak uhynulo například v kolchozu „Rudý říjen“ v plavském okrese tulské oblasti k kruté zimě 1941/42, v málo chráněné části sadu až 80% ovocných stromů, kdežto na pozemcích s dobrou ochranou neuhynulo víc než 15%. V sadě školního hospodářství saratovské zemědělské střední školy neutrpěly výsadby jabloní odrůdy Malt bagajevský, které byly dobře chráněny před větry, v zimě 1941/42 téměř vůbec mrazy. Táž odrůda jabloně v sovchozu „Úderník“, v saratovské oblasti, která nebyla chráněná před větry, byla mrazy silně poškozena.
Ochranné výsadby se dělí na ochranné pásy a větrolamy. Ochranné pásy se vysazují po obvodě a větrolamy uvnitř sadu, mezi tabulemi. Šířka ochranných pásů závisí na povrchu pozemku a klimatických podmínkách stanoviště. Obvykle se tvoří ochranné pásy z 3 až 5 řad stromů a keřů. V oblastech se silnými větry se počet řad v pásu zvýší na sedm. Pro ochranné pásy se volí místní, rychle rostoucí, odolné stromy a keře, které nebývají napadány týmiž nemocemi a škůdci jako ovocné stromy. V jižních oblastech se pro výsadbu v ochranných pásech a větrolamech používá turkestánského topolu, dřezovce, topolu jehlancovitého, jasanu, turkestánského jilmu, koňského kaštanu, vlašského ořešáku, moruše, makléry, hlošiny, šípku apod. Ve středních oblastech se pro tyto účely hodí lípa, topol javor ostrolistý i babyka, bříza, modřín, jedle bílá, čimišník, šeřík, apod. V severních oblastech se tvoří ochranné výsadby hlavně z jehličnatých druhů, například smrku, jedle a jiných.
Stromy v ochranných pásech se vysazují v šachovnicovém uspořádání, se vzdáleností 2 m mezi řadami a 1 – 1? 25 m v řadě. Keře se vysazují dvakrát hustěji. První vnitřní řada ochranného pásu nesmí být blíže než 12 až 15 m od krajní řady sadu. Jinak by byly krajní řady ovocných stromů zastiňovány a vyvíjely by se jednostranně. Ve střední řadě ochranného pásu je nutno vysazovat vysokorostoucí druhy a po okrajích nízkorostoucí. Tak například v první řadě musí být jasan, ve druhé řadě bříza, modřín nebo topol, ve třetí lípa nebo jilm, ve čtvrté javor ostrolistý, v páté čimišník, líska nebo šípek.
Ochranné pásy bývají dvojího druh: prodouvavé neboli řídké a neprodouvavé neboli husté. U prodouvavých ztrácí vítr, který prochází ochranou, větší část své energie a do sadu proudí značně oslaben. V neprodouvavé či husté ochraně klesá vítr, který uhýbá nahoru, do sadu v určité vzdálenosti od ochranného pásu. Zkušenosti dokázaly, že prodouvavé pásy mají mnoho výhod proti pásům neprodouvavým.
Větrolamy se zřizují tehdy, když má sad větší rozlohu, více něž 15 až 20 ha, nebo je-li jeho terén, zbrázděný (vlnitý). Větrolamy se tvoří z jedné až dvou řad vysokých stromů. Zakládají se obvykle podél cest dělících jednotlivé tabule a na vyvýšených místech, napříč směru převládajících větrů, ve vzdálenosti 200 – 300 m od sebe. Ochranné pásy a větrolamy se vysazují 2 – 3 roky před výsadbou sadu. V krajní nutnosti je vysazujeme současně se zakládaným sadem.