Ošetřování stromů v plodících sadech

1. Řez

Odborně provedený řez umožňuje usměrnit vývoj a plodnost ovocných stromů.
Při řezu odstraníme buď části jednotlivých větví, nebo i celé větve. Řezem se dočasně zmenšuje listová plocha a kromě toho působí stromu rány. To všechno více nebo méně porušuje fyziologickou činnost rostliny a dočasně ji oslabuje. Řez stromů je však nutným opatřením k usměrnění růstu rostlin a k zvýšení plodnosti. Abychom rychle obnovili fyziologickou rovnováhu, musí být řez vykonán včas a pečlivě. Přitom musíme dbát biologických vlastností jednotlivých druhů a odrůd, růstových údobí a stavu ovocných rostlin.
Řez ovocných stromů je různý podle způsobu, stupně řezu a doby řezu. V praxi se používá dvou způsobů řezu: průklestu a zkracování. Při průklestu odstraníme větve nebo jednotlivé části stromu. Při zkracování odřezáváme konce větví nebo části větví. Při průklestu odřezáváme především nemocné a slabé větve, a také větve. Které zahušťují korun stromu. Tím se vytvoří nejpříznivější podmínky pro osvětlování y vývin rostliny. Koruny ovocných stromů, u nichž jsme neprovedli průklest, silně zahoustnout, a tím se snižuje přírůstek a značně klesá plodnost.

a) Doba řezu
Podle doby provedení rozlišujeme řez zimní a letní. Zimní řez děláme v období vegetačního klidu stromů (na podzim a záhy na jaře), letní řez za vegetačního období rostliny. V praxi se používá hlavně zimního řezu. Letní řez působí na strom rušivě, protože se při něm odstraňují nejen dřevnaté části, ale i značné množství listů. Mimo to prodlužuje letní řez v nevhodnou dobu vyzrávání dřeva, které potom v zimě namrzá. Letní řez je částečně přípustný jen v jižních oblastech.
Zimní řez děláme buď záhy na jaře, kdy ještě nezačaly rostliny růst, nebo na podzim, kdy již svůj růst ukončily. Doba řezu závisí na stupni a rázu řezu a na klimatických podmínkách stanoviště. Děláme-li řez, abychom zkrátili jednoleté a dvouleté výhony vyspělých stromů, můžeme jej provést jak na jaře, tak na podzim. Odstraňujeme-li celé silnější větve nebo jen jejich části, musíme provést řez na jaře. Silný podzimní řez může způsobit namrzání stromů v zimě.
U ovocných stromů děláme řez zpravidla záhy na jaře, před rašením. Zpožděný řez způsobuje přílišnou ztrátu živin a oslabení rostliny. Kromě řezu zaštipujeme též vrcholky mladých letorostů, což děláme hlavně v zákrskovém i tvarovém ovocnářství a také při tvarování koruny mladého stromu. Doba zaštipování má velký význam pro vývoj rostliny. Při příliš časném zaštipování raší často očka umístěná pod místem zaštípnutí v postranní letorosty, které nezakončí svůj růst včas a v zimě často zamrznou. Příliš pozdní zaštípnutí také nedává kladné výsledky.
Obvykle zaštipujeme na 7. – 8. listem, když dosáhnou výhony délky 20 – 25 cm. Včasné zaštipování přispívá k založení květných pupenů na nižších plodonosných částech větví.
Zaštipování má také velký význam při tvarování korunky mladých stromů. Zaštipováním oslabujeme nebo potlačujeme růst jedněch výhonů a posilujeme růst druhých. Proto je zaštipování velmi důležitým prostředkem k usměrnění růstu jednotlivých větví koruny, rozvoje plodonosných částí a včasného vyzrání jednoletých přírůstků stromů.

b) Zvláštnosti řezu jádrovin
Jabloň a hrušeň jsou velmi podobné charakterem růstu a plodností. Proto jsou u nich téměř stejné základní zásady řezu koruny. Stupeň a metoda řezu u jabloní a hrušní se řídí především jejich stavem, odrůdovými vlastnostmi a podmínkami růstovými a věkem stromů.
V prvním údobí života ovocného stromu, v době tvarování koruny, zkracujeme hlavně hlavní a vedlejší větve, abychom vytvořili rovnoměrně vyvinutý a co nejkompaktnější tvar koruny. Při průklestu odřezáváme jen jednotlivé větvě, které zahušťují korunu. Posilovací řez nebo zkrácení děláme hlavně na jednoletých přírůstcích. Výhony zkracujeme na různou délku, podle odrůdových vlastností rostliny, umístění a tvaru přírůstků. Zkracováním jednoletých přírůstků dosáhneme zesílení hlavních větví a jejich podřízení prodlužujícímu výhonu, dále podřízení větví druhého řádu větvím prvního řádu, podřízení větví třetího řádu větvím druhého řádu atd. V údobí intenzivního vegetativního růstu a počínající plodnosti stromu musí řez podporovat růst plodonosných orgánů (plodonosného paroží, kroužkovitých výrůstků) a zvýšení plodnosti stromu. V tomto údobí směřuje řez ke zkrácení jednotlivých nerovnoměrně vyvinutých větví a k prosvětlení koruny.
V údobí značného zpomalení růstu stromu a velké plodnosti je hlavním úkolem řezu zachovat plodonosné orgány pokud možno v největším množství na všech větvích.. toho dosáhneme odstraněním jednotlivých slabších větví, čímž zároveň přispějeme i k nejlepšímu osvětlení koruny. V období, kdy růst zcela ustává a zmenšuje se počet plodonošů, má řez obnovit tvorbu přírůstků a nových plodonosných orgánů. V tomto období zkracujeme hlavní i vedlejší větve a seřízneme postranní obrost. Větve musíme seříznout až na starší, dvouleté až tříleté dřevo.
U starších stromů, u nichž začaly usychat hlavní větve a začínají se tvořit vlky uvnitř koruny, děláme silnější řez, tak zvané zmlazování.

c) Zvláštnosti řezu peckovin

Řez všech druhů peckovin v období jejich růstu až do počátku velké plodnosti směřuje k založení pevné kostry stromu a k tvarování koruny. Hlavní metodou řezu v tomto období je zkracovat jednoleté přírůstky, aby tak byl regulován vývoj hlavních a vedlejších větví a uspořádáno vzájemné podřízení větví. Kromě toho se proklesťuje i koruna.
Při průklestu odstraníme především suché a nemocné větve, ale také nejslabší větve, které zhušťují korunu. Když vstupují stromy do údobí velké plodnosti a zastavují růst, změní se u peckovin metoda řezu. Těchto změn je třeba se zřetelem na druhové a odrůdové vlastnosti a na charakter vytváření plodů na větévkách.
Podle růstu se všechny odrůdy višní dělí na keřové a stromové. Keřové (Vladimirksá, Ljubská a jiné) nasazují plody hlavně na dlouhých jednoletých přírůstcích. Stromovité (Kentská, Anglická raná a jiné) nasazují plody jak na jednoletých přírůstcích, tak i na víceletých zkrácených prstencových výrůstcích.
U odrůd kořených višní se zkracují v mládí hlavně jen jednoleté přírůstky pro tvarování koruny. V údobí plodnosti se u této skupiny odrůd višní dělá jen mírný průklest koruny k lepšímu osvětlování. Při průklestu odstraníme zasychající a slabé větve, zhušťující korunu. Nepřipouští se zkracovat jednoleté přírůstky, aby nebyly zároveň s nimi odstraněny i květné pupeny.
U stromových odrůd višní, které plodí na několikaletém dřevě, zkracujeme v mládí jednoleté přírůstky a odstraníme větve, zhušťující korunu. Přitom zkracujeme méně než u jabloní a hrušní. U starých stromů s oslabeným růstem zkracujeme na dvouleté až tříleté dřevo, abychom dosáhli obnovy a zesílení jednoletých přírůstků. Při průklestu nesmíme korunu silně prosvětlit a odstranit z ní silné větve. Mohlo by to způsobit klejotok a úžeh větví koruny.
Třešně a meruňky plodí většinou na několikaletých krátkých větévkách. V mládí u nich používáme stejného řezu jako u višní, totiž mírného zkracování jednoletých přírůstků u jednotlivých větví a odstraňování těch větví, které zhušťují korunu.
Na vyspělých stromech, podle toho, jak ustávají ve vzrůstu, děláme periodicky každý 5. a 6. rok řez hlavních a vedlejších větví, až na dvouleté až čtyřleté dřevo, abychom obnovili a podporovali normální jednoleté přírůstky a dosáhli utvoření nových plodonosných větévek. Zároveň s řezem hlavních a vedlejších větví zkracujeme nejstarší plodonosné větévky.
Slivoň zahrnuje dvě druhové skupiny, obdobné višním a třešním ). Mnohé evropské odrůdy slivoně nasazují plody hlavně na několikaletých krátkých kroužkovitých větévkách. Avšak odrůdy, které pocházejí od japonské slivoně, nasazují plody na dlouhých jednoletých přírůstcích i na krátkých kroužkovitých větévkách.
U evropských slivoní tvarujeme v mládí řezem koruny. V době plodnosti při průklestu odřezáváme větve zahušťující korunu.
U starých stromů se silně oslabeným vzrůstem se doporučuje provést řez hlavních a vedlejších větví na pětileté až čtyřleté dřevo. Tento řez vyvolává obnovu každoročních normálních přírůstků a zachování plodnosti. U japonských odrůd slivoní se doporučuje periodicky zkracovat větve a prosvětlovat korunu podle stupně stárnutí stromů a klesání jejich plodnosti.

b) Technika řezu

Korunu musíme prořezávat každý rok, a to již u mladých stromků. Každoročním prosvětlováním zabráníme přehoustnutí koruny stromu, jemuž způsobíme méně ran, a strom snadno snese řez. Nesoustavně prováděný řez způsobuje zahoustnutí koruny a vytvoření nežádoucích silných větví, jejichž odřezáváním se působí stromu velké rány, které se dlouho nehojí a značně stromy oslabují.
Úspěch řezu závisí na správném provedení. Při průklestu koruny je nutno odstranit především suché větve, poškozené nemocemi a škůdci, a také větve, které se křižují, a mají uvnitř koruny nesprávnou polohu.
Silné větve nemáme odstraňovat. Je-li nutné, odřízneme je tak jako všechny celé větve, úplně na větvený kroužek. Nesprávný řez (ponechání pahýlů, hluboké zářezy nebo natržení kůry) ztěžují zavalení ran a způsobují vytvoření dutin ve stromě.
Odstraňujeme-li suché větve, seřízneme je až po zdravé dřevo; jinak se rána nezacelí. Tenké větve seřízneme ostrou žabkou, silnější ovocnářskou pilkou. Abychom nestrhli kůru, nařízneme větev nejdříve zespodu, a teprve potom ji odřízneme zcela pilkou svrchu. Silnější větve odřezáváme po částech, na dvakrát, abychom zabránili rozštípnutí větve nebo vylomení. Všechny řezné rány musíme dobře zahladit ostrým nožem a větším hoblíkem-hladíkem. Po zahlazení natřeme ránu olejovou barvou, připravenou z rostlinného oleje, nebo speciálním štěpařským voskem. Silně přehoustlé koruny ovocných stromů neprosvětlujeme najednou, ale v době 2 až 3 let, abychom nezpůsobili stromu naráz mnoho ran.
Při zkracování nebo řezu větví musíme zachovávat u mladých stromů tato pravidla: abychom oslabili vývin kterékoli větve v koruně, musíme ji silně zkrátit. Výše rostoucí větev seřízneme silněji než větev ve spodní části. Dobře vyvinuté větve seřízneme silněji než slabě vyvinuté. Nesmíme ponechat dvě vzrůstově stejně silné větve, zakotvené v jednom místě (vidlice, rozsocha). Způsobilo by to zlomení a rozčísnutí. Řez musíme provést nad rozvětvením větví nebo nad zdravým pupenem (očkem), směřujícím na vnější stranu, někdy na volnější stranu koruny. Nikdy nemáme dělat řez na vnitřní větev nebo na vnitřní pupen, poněvadž to zaviní zúžení koruny a další přehoustnutí.
Při namrznutí vrcholků větve mírně zkrátíme. Při silnějším namrznutí zkrátíme větev až po zdravé dřevo.
Všechny odříznuté větve odstraníme hned ze sadu.

2. Zmlazování stromů

Při zmlazování stromu zkrátíme značně hlavní větve koruny o ¼ až 1/3 jejich délky. Děláme to tak, aby mohla být vytvořena z ponechané části nová, mladá koruna. Zmlazujeme, když u stromů úplně ochabne přírůst, hlavní větve začínají hromadně odumírat a u základny koruny se tvoří ze spících pupenů vlky. Zmlazujeme také tehdy, když jsou hlavní větve a vrchol silně poškozeny mrazy a odumírají.
Při zmlazování seřezáváme větve až po zdravé rozvětvení nebo až na dobře vyvinuté vlky, z nichž budeme vytvářet novou korunu. Nejlepších výsledků dosáhneme při zmlazování stromů, které mají zdravý kmen – bez dutin a jiných poškozenin – a zdravý základ hlavních větví. Rok až dva roky po zmlazení se doporučuje zapravit ke stromu velké množství organických hnojiv a víc o něj pečovat. Proto se potom objeví na kmeni u paty hlavní větví vlky; tu strom prosvětlíme ovocnářskou pilkou. Po řezu zahladíme všechny rány ostrým nožem nebo hoblíkem-hladíkem, zatřeme štěpařským voskem a ovážeme pytlovinou.
Ovocné stromy zmladíme v jednom roce nebo ve dvou letech, podle jejich stavu. Velmi staré stromy, které nemají vlky, zmlazujeme postupně, během dvou let a někdy dokonce během tří let. Stromy, které mají vhodné rozvětvení u základny hlavních větví a vlky, zmladíme v jednom roce. V silně přehoustlých sadech zmlazujeme staré stromy vždy ob řadu. Tím uchráníme zmlazené stromy před úžehem a máme možnost sklízet plody z nezmlazených stromů do doby, než vytvoří zmlazené stromy novou korunu a začnou plodit.
Při zmlazení nedávají všechny odrůdy stejné výsledky. Na zmlazení nejlépe reaguje Antonovka, Anýzové a některé jiné odrůdy. Proto musíme při zmlazování dbát biologických vlastností odrůdy a stavu stromů.

3. Přeštěpování ovocných stromů

Přeštěpování ovocných stromů je značně rozšířeno. Používáme ho při nahrazování méně hodnotných odrůd vysoce úrodnými standardními odrůdami, při silném namrznutí nadzemní části ovocných stromů, jsou-li v sadech plané stromy, a jde-li o využití divoce rostoucích porostů.
K přeroubování se hodí stromy ve věku nejvýše 30 až 35 let. Stromy mají být docela zdravé, bez dutin a bez jiných poškozenin kmene a větví. Rouby si připravíme pro přeroubování na podzim, před příchodem silných mrazů, nebo brzy na jaře, před prouděním mízy. Rouby získáváme z plodných a velmi úrodných stromů. Záhy z jara, před začátkem proudění mízy, seřízneme až na staré dřevo větve ovocných stromů, určených k přeroubování. Abychom ovocným stromům nezpůsobili najednou mnoho ran, je lépe přeroubovat je nikoli v jednom roce, nýbrž ve dvou až třech letech. Proto seřízneme každý rok jen několik větví koruny, určených k přeroubování. Nejdříve přeroubujeme větve uvnitř koruny, aby vnější větve chránily naštěpované rouby před vylomením větrem a před příliš prudkým zahříváním sluncem.
Ovocné stromy přeroubováváme různými způsoby, podle věku i stavu k přeroubování určených stromů, a také podle klimatických podmínek stanoviště. Nejvíce je rozšířeno roubování za kůru, do rozštěpu, družení neboli kopulace, roubování do boku a očkování.
Roubování za kůru používáme na jaře, když začne proudit míza a kdy se kůra dobře odchlipuje. Na stromě určeném k přeroubování seřízneme ve vrchní části koruny několik větví silných 3 až 4 cm. hlavy seříznutých větví zahladíme ostrým nožem. Po straně hlav, na hladším a rovném místě, uděláme na kůře podélný řez dlouhý asi 1,5 cm. Připravený roub, který má mít tři pupeny, šikmo seřízneme. Špičkou nebo kostrou nože odchlípneme opatrně okraje zářezu od dřeva a vsuneme roub za kůru. Při přeroubování mladých tenkých hlav vsuneme do nich jeden nebo dva rouby (druhý roub umístíme na protilehlé straně); do silnějších hlav dáme tři až čtyři rouby.
Do rozštěpu roubujeme před počátkem proudění mízy na silnějších větvích. Připravenou hlavu seříznuté větve naštípneme nožem nebo jiným nástrojem v délce řezu roubu; do vytvořené štěrbiny zasuneme rouby. Rouby seřízneme do klínu ze dvou protějších stran a se sedélky v horní části řezu. Na okraj hlav vsuneme do štěrbiny dva rouby tak, aby na sebe těsně přilehly kambiální vrstva roubů a větve, na které se roubuje, jinak by se roub neujal. Potom zakryjeme ránu řezu páskem kůry a rozštěp zamažeme štěpařským voskem.
Roubování do boku dává dobré výsledky. Z boku na větvi uděláme proto menší zářez do kůry a vsuneme do zářezu roub. Když se roub ujme, seřízneme větve nad místem roubování a necháme čípek 15 až 20 cm dlouhý, a k němu pak vyvážeme letorost. Přitom nesmíme zapomenout na včasné odstranění větve, jinak by se roub špatně vyvinul nebo by vůbec uhynul. Ponechaný čípek záhy z jara příštího roku konečně odstraníme.
Místa s rouby je nutno dobře ovazovat lýkem a zamazat štěpařským voskem, abychom zabránili vniknutí dešťové vody do rány.
Štěpování odnoží (uhyne-li nadzemní část stromu) obvykle děláme očkováním „na spící očko“. Technika očkování je uvedena v části „Ovocné školky“
Přeroubované ovocné stromy musíme ošetřovat. Jakmile dosáhnou vyrašené rouby délky 20 až 3é cm, vyvážeme je ke zvláštním hůlkám nebo k čípkům a chráníme je před vylomením. Výhony přivazujeme v prvních dvou letech, pokud ještě dostatečně nezesílily. Při dobrém ošetřování přeštěpovaných stromů můžeme v krátké době (za tři až čtyři roky) vytvořit úplně novou korunu stromu a dosáhnout velkých sklizní ovoce.

4. Ošetřování kmene a léčení ran

Zachování zdravého kmene a hlavních větví přispívá k dlouhověkosti ovocného stromu. Poškození kmenů a hlavních větví je hlavní příčinou předčasného uhynuté stromů. Taková poškození vznikají hlavně slunečním úžehem, mrazovými trhlinami, ale také neopatrností při obdělávání půdy v sadě. Kmeny stromů a hlavní větve je nutno pečlivě udržovat v čistotě a chránit je před jakýmkoli poškozením.
Kůru na osách a silných větvích je nutno zbavovat mechů, lišejníků a starých odumřelých částí, které jsou útočištěm škůdců a nemocí. Kromě toho brzdí odumřelá část kůry sílení kmene a větví. Kmen a větve očišťujeme na podzim, nejlépe za pošmourného počasí nebo po dešti, kdy se dají odumřelé části kůry (borka) snadno odstranit. K očištění starých stromů od odumřelé kůry používáme kovových škrabáků a drátěného kartáče. Na mladých stromech čistíme kůru dřevěnými noži a slaměnými věchty. Před očištěním kůry rozprostřeme pod stromem rohože nebo plachtu. Nejdříve očistíme kůru škrabkou a potom kartáčem. Všechny nečistoty po očištění stromů odstraníme ihned ze sadu a spálíme.
Po očištění kůry stromů postříkáme stromy 5% roztokem modré skalice a kmen i hlavní větve natřeme vápenným mlékem. Z čerstvě hašeného vápna připravíme přidáním vody a kaši, hustou jako smetana (na 10 konví vody dáme 12 kg vápna). K dosažení lepší dezinfekce přidáme do vápenného mléka modrou skalici, přibližně na jednu konev 1 kg. Aby vápenné mléko ulpělo lépe na kůře, přidáme do něho hlínu, nebo ještě trochu truhlářského klihu. Bílení vápnem pomáhá ničit škůdce, kteří zůstali v kůře stromu, a kromě toho chrání vápno kmeny i větve před slunečním úžehem a před rakovinou. Obílené stromy se mírněji zahřívají slunečními paprsky, později kvetou, a trpí tak také méně jarními mrazíky.
Ve velkých sadech lze použitím motorových stříkaček zmechanizovat bílení vápenným mlékem. Roztok musí být v tomto případě řidší, aby neucpával stříkačku. Proto je nutno přimísit místo hlíny k vápennému mléku truhlářský klih.
Vápenným roztokem natíráme stromy zpravidla pozdě na podzim, poněvadž trpí slunečním úžehem hlavně v předjaří. Podle toho, jak bylo vápenné mléko se smyto, opakujeme nátěr v zimě.
Ovocným stromům se působí rány zejména nesprávným a v nevhodné době provedeným řezem, zlomením větví, slunečním úžehem a mrazovými trhlinami, poškozením myšmi a zajíci i nářadím při obdělávání půdy, houbovými chorobami a jinými příčinami. Nezačneme-li včas s léčením ran, tvoří se na ovocných stromech dutiny, stromy chřadnou a předčasně odumírají. Rány léčíme různým způsobem, podle rázu a stupně poškození stromu. Při silném poškození kůry kmenů nebo hlavních větví vyčistíme ránu ostrým nožem, dlátem nebo jiným ostrým nástrojem až po zdravé dřevo, zamažeme štěpařským voskem a ovážeme pytlovinou nebo rohoží.
Dutinu musíme především vyčistit od trouchniviny a od nečistot, a potom pevně zatmelit. Do menších dutin zarážíme zátky ze suchého dřeva a zamažeme je olejovou barvou. Vetší dutiny zaplníme suchým štěrkem a zalijeme cementem.
Tíhou úrody nebo větrem se často lámou větve ovocných stromů. Abychom uchránili křehké větve, stáhneme hlavní větve drátem nebo je zpevníme jiným způsobem. Pod drát dáme dřevěné podložky, aby se nezařezával do kůry.