Škůdci poškozující rostliny sáním

1. Mšice jabloňová

Mšice jabloňová je značně rozšířena ve všech oblastech. Sáním šťávy z různých částí rostlin vyvolávají mšice zkroucení listů a zkřivení mladých výhonů. Jejichž růst se tím oslabuje, a někdy vůbec ustane. Zvláště velké škody působí mšice ve školkách a v mladých sadech. Přezimuje ve stadiu vajíček, jež klade na podzim samička na mladé výhony. Černá, lesklá vajíčka jsou podlouhlého a vejčitého tvaru. Na starých stromech nacházíme vajíčka mšice na „vlcích“. Na jaře, zároveň s rozpukem pupenů, se mšice líhnou, načež přelézá hmyz ihned na pupeny. Mšice se velmi rychle rozmnožují: během léta dávají vznik 8 až 15 generacím.

Způsoby boje

Pozdě na podzim, po opadu listů, nebo záhy na jaře, před rozpukem pupenů, postříkáme stromy jílovito-olejovými emulzemi. Na emulzi můžeme použít strojního oleje nebo nafty. Na konev vody použijeme 500 g oleje a stejného množství jílu. Doporučuje se přidat do této emulze také 0,3% betanaftolu. Postřik olejovými přípravky je možný jen před vyrašením pupenů.
Kromě toho musíme provést dodatečný postřik proti larvám mšic, líhnoucím se z vajíček. Mšice se líhnou obvykle v době rašení pupenů. Jakmile se na pupenu objeví zelený kuželík, stříkáme stromy jedem účinkujícím zevně, 0,15% anabasinsulfítem nebo 0,1% nikotinsulfátem s 0,4% mýdla (15 – 10 g jedu konev vody). V této době jsou larvy mšic na povrchu pupenů a postřikem je snadno zničíme. Později zalézá mšice dovnitř a postřik ji nezasáhne. Opožděný postřik je obvykle neúčinný.
Záhy na jaře stříkáme jen ve výsadbách, kde jsou přezimující vajíčka mšic. V létě, podle stupně napadení, opakujeme postřik. Mladé rostliny, které jsou mšicemi silně napadeny, máčíme ve stejném roztoku tak, že do roztoku ponoříme výhony, na kterých jsou kolonie mšic.
Obdobní škůdci se vyskytují na višni a na třešni. Mšice třešňová tvoří kolonie hlavně na spodní straně listů. Slivoně poškozuje mšice švestková. Způsoby boje proti těmto druhům mšice jsou stejné jako proti mšici jabloňové.

2. Mera jabloňová

Mera jabloňová patří do skupiny savého hmyzu s nedokonalou proměnou. Je velmi rozšířena v evropské části SSSR. Škodí zejména ve středním a severním ovocnářském pásmu. Přezimuje ve stadiu vajíček. Vajíčka mají oranžovou barvu a lze je snadno rozeznat. Larvy mery jsou ploché, žlutozelené a bezkřídlé, s krátkými nožkami.
V době rašení vysávají larvy vylíhlé z vajíček šťávu z pupenů a zároveň je pokrývají lepkavým výpotkem, medovicí. Napadené pupeny se nerozvíjejí, zasychají a opadávají. Při hromadném výskytu může mera zničit celou úrodu.
Laryv mery se proměňují v nymfu – larvu se zárodky křídel – a poté v dospělý hmyz. Dospělá mera má zelenou barvu, je 3 mm dlouhá a mí průhledná křídla. Křídla meře narůstají obvykle ještě v sadě, načež se odstěhuje na okolní zelené trávy. V srpnu až v září se opět vrací do sadu, kde klade na plodonosné orgány jabloní vajíčka oranžové barvy.

Způsoby boje

Proti meře se bojuje těmito opatřeními: postřikem proti přezimujícím vajíčkům na spících pupenech, proti larvám v době rašení pupenů, jakož i poprašováním nebo zakuřováním proti dospělé meře. Její vajíčka ničíme postřikem v době vegetačního klidu stromu, a to brzy n jaře před rašením pupenů, stejnými oleji a insekticidy jako vajíčka mšice jabloňové. Správným postřikem zničíme vajíčka jak u mery, tak i u mšice na 92 až 95%. V době líhnutí larev z vajíček, což bývá obvykle v době vyrašení zeleného listového kuželíku z pupenů u jabloní, postřikujeme kontaktními jedy: anabasinsulfátem 0,15% nebo nikotinsulfátem 0,1 s 0,4% mýdla. Značný význam má včasnost opatření. Hned při rozpuku zalézají larvy mery do pupenů a od tohoto okamžiku je už postřik bezvýsledný. Postřik je nutno opakovat ještě ve stadiu uvolnění poupat jednotlivých květů. V této době jsou obnažené larvy na květních stopkách a šupinách pupenů a postřik bývá zvlášť účinný.
Vyskytne-li se okřídlená mera v sadě, což bývá obvykle při odkvětu jabloní, poprašujeme sad anabasinovým nebo nikotinovým práškem v pětiprocentní koncentraci. Poprašovat je možno z potažního zahradního poprašovače SKO nebo ze závěsného traktorového TN – 3. Potřeba jedu na jeden hektar je 30 kg. Poprášením zničíme až 97% mer.
Místo poprašování můžeme sad zakuřovat tabákovým dýmem. K tomu rozmístíme v meziřadí a po obvodě sadu hromádky suché chlévské mrvy a rostlinných odpadků. Na povrch každé hromádky nasypeme asi 2 kg suchého tabákového prachu, jehož potřebujeme na 1 hektar sadu asi 100 kg. Za tichého, bezvětrného večera zapálíme všechny hromádky najednou. Doutnající tabákový prach naplní sad dusivým dýmem, který zahubí všechny mery. Hlavním předpokladem pro účinnost tohoto opatření je dobrá jakost tabákového prachu. Musí být čerstvý, nesmí být vlhký a musí mít dostatečný obsah nikotinu. Aby dým zahaloval sad po dobu 2 až 2 hodin, je nutno udržovat po celou tuto dobu hromady doutnajících a nepřipustit, aby hořely plamenem.
Pečlivě poprášení nebo zakuřování zbaví sad mer a mšic na několik let. Zakuřování je zvláště výhodné pro malé sady na záhumencích, kde se dá velmi těžko používat potažního nebo traktorového poprašovače.

3. Mera hrušňová

Mera hrušňová je velmi nebezpečným škůdcem hrušní ve všech jižních ovocnářských oblastech. V severnějších oblastech se vyskytuje jen v horkých, suchých létech.
Mera hrušňová má zelenavěhnědé tělo se sytě oranžovými pásky na hrudi a na zadečku. Křídla má průhledná. Její larvy jsou žluté nebo zelené. Přezimuje ve stadiu dospělého hmyzu v trhlinách kůry a v jiných nerušených úkrytech. Začátkem jara klade vajíčka na mladé výhony. Z vajíček se líhnou larvy v době rašení plodonosných orgánů, nejprve vysávají pupeny a poté rozvíjející se listy. Za léto se vyvíjí pět generací mery hrušňové, rozmnožující se v ohromném množství.
Larvy a nymfy škůdce se živí šťávami a vylučují medovici, která pokrývá při silném napadení celý strom, a dokonce stéká v kapkách z listů. Jakmile se po odkvětu vytvoří plody, sají larvy mery i na nich. poškozené listy usychají a opadávají, plody se znetvořují a také předčasně opadávají.

Způsoby boje

Je to postřik kontaktními jedy: anabasinsulfátem (3 g na 1 litr vody s dvojnásobným množstvím mýdla) nebo nikotinsulfátem (2 g na 1 litr vody s dvojnásobným množstvím mýdla).
První postřik ve stadiu „zeleného kužele“ je nejdůležitější. V této době jsou arvy mery na povrchu pupenů. V létě opakujeme postřik. Hlavní pozornost musíme věnovat boji proti prvním dvěma generacím.
Intenzivní vylučování medovice překáží účinku postřiku. Proto se doporučuje postřikovat hned po dešti, kdy je medovice spláchnuta.

4. Mšice krvavá

Mšice krvavá působí velké škody ve školkách a v mladých výsadbách v jižním ovocnářském pásmu. Byla přenesena s napadenou sadbou ze Severní Ameriky a postupně se rozšířila na Krymu, na Kavkaze a v jižních oblastech Ukrajiny.
Mšice krvavá tvoří kolonie, které pokrývají větve jako chomáče vaty. Tyto chomáče jsou voskové výpotky mšice. Při rozmáčknutí vytéká ze mšice červená tekutina, podobná krvi, odtud má mšice krvavá i svůj název. Mšice krvavá saje na kmenech, větvích, výhonech i na kořenech. V těchto místech se objevují velké nádory, v nichž se tvoří trhliny. Stromy zeslábnou a hynou. Mšice krvavá je velmi plodná. Za rok se vystřídá 10 – 17 generací.

Způsoby boje

Především se doporučuje celkově ošetřit kmeny: odřezat suché větve a vlky, očistit kůru a neodkladně spálit všechny odpadky, prosvětlovat runy a udržovat v sadě přísnou čistotu. To všechno do značné míry omezuje škodlivost krvavé mšice.
Nejjednodušším opatřením, jak zbavit sadbu nákazy, je dezinfekce. Proto se nedoporučuje namáčet před výsadbou sazenice do roztoku mýdla s nikotinem ( na 1 litr vody 2 g nikotinu a 2 g mýdla). Máme-li plynové komory, desinfikujeme sazenice kyanovodíkem (kyanisací) nebo sirouhlíkem. Dobrých výsledků v boji proti mšici krvavé dosáhneme biologickým způsobem boje. V sadech napadených mšicí krvavou rozmnožujeme na této mšici parazitujícího lumčíka – vosičku (Aphleinuc mali), který klade vajíčka do těla mšice. Tohoto parazita v sadech rozmnožujeme až do úplného vyhubení mšice krvavé.