Rozmnožování jahodníku
V praxi se jahodník rozmnožuje šlahouny (přesněji uzlinovými rostlinami, které se na nich tvoří) a někdy i dělením trsů. Množení dělením se používá jen výjimečně tehdy, chceme-li rozmnožovat kteroukoli odrůdu, která tvoří málo šlahounů. Nedoporučuje se zakládat tržní jahodovny dělením trsů. Takové jahodovny jsou méně výnosné, bývají silně poškozovány nemocemi a škůdci a nemají dlouho trvání.
Šlahoun jahodníku jsou plazivé osy matečné rostliny. Začínají se tvořit v době květu jahodníku, avšak zvláště silně se vyvíjejí po sklizni plodů.
Na šlahounech se tvoří malé uzliny (nody), na kterých se nejprve objeví lístečky nové rostliny (jako listové růžice) a později pupeny kořínků. Do zakořeněné se listová růžice na šlahounu vyživuje z matečného trsu. Množství šlahounů vyvíjejících se na jednom trsu závisí na četných podmínkách: na věku rostliny, na odrůdových vlastnostech, na přítomnosti živin v půdě, na ošetřování jahodovny a na počasí. Na zakořenění a dobrý vývin výběžků má zvlášť velký vliv na vlhkost půdy. Je-li v půdě málo vláhy, je nutno výsadbu zavlažovat a půdu soustavně kypřit po celé vegetační údobí.
Abychom získali vysoce jakostní sazenice, musíme založit speciální matečné jahodovny, které musíme dobře ošetřovat. V matečných jahodovnách musí být naprosto čisté odrůdy, čehož dosáhneme každoročním uznávacím řízením a vyloučením jiných odrůd.
Nemáme-li speciální matečné jahodovny, můžeme získat sadbu i z tržních jahodoven (plantáží). Avšak tehdy musí tržní plantáž vyhovovat všem požadavkům matečných výsadeb (musí mít čisté odrůdy, řádně ošetřované, nesmí být napadena nemocemi a škůdci, zejména ne roztočem jahodníkovým – Tarsonemus fragariae).
Abychom získali velké množství sazenic dobré jakosti, musíme je odebírat jen z mladých matečných rostlin. Podle zkušeností Mokevské výzkumné ovocnářské stanice vyvíjejí se sazenice získané z mladých matečných trsů v prvních letech po výsadbě lépe a dávají vyšší sklizeň než sazenice získané ze starých výsadeb. Nesmíme také brát uzlinové sazenice z konce výběžku, protože obvykle nejsou plně vyvinuté, a proto se opožďují v růstu i v plodnosti.
V suchých letech se jahodníkové sazenice velmi špatně zakořeňují, na šlahounech se tvoří jen chabé listové růžice, kořínky se buď vůbec netvoří, nebo se vyvíjejí velmi slabě a zasychají. Pak je nutno jahodníky zavlažovat a šlahouny přitisknout pevně k zemi. Doporučuje se také podporovat rychlý vývoj listových růžic tím, že je přirychlíme. K tomu vyhloubíme na teplém, před větrem chráněném místě příkopky, hluboké 8 až 10 cm a široké 80 cm. dno a stěny příkopy vyložíme napřed připraveným mokrým mechem. Připravené listové růžice vysadíme do příkopků v řadách, každou řadu přikryjeme mechem, a to je spodní část listových růžic, lístečky necháme nezakryté. Základní podmínkou dobrého a rychlého zakořenění listových růžic je teplo a vláha. Proto je musíme denně zalévat a zakrýt je za chladnějších nocí rohožemi. Asi za 2 týdny se vytvoří na růžicích kořínky, načež je přepichujeme na dobře připravené záhony. Zavčas přepícháme sazenice vytvoří dobré kořání a na podzim nebo záhy na jaře se vysazují na trvalé stanoviště.
Sazenice jahodníku můžeme přirychlit i v pařeništi a ve skleníku.
1. Volba stanoviště pro jahodovnu
Při volbě stanoviště jahodovnu musíme přihlížet k reliefu pozemku, jeho chráněnosti, k vzdušným poměrům, k jakosti půdy a spodiny.
Pro jahodník se nejlépe hodí reliéf zavlažované roviny, kde nezůstává stát voda. V rovině jsou voda a živiny rozděleny nejstejnoměrněji. Kromě toho je na rovině usnadněno ošetřování a používání mechanizačních prostředků při obdělávání plantáže.
V praxi však nebývá možno vybrat rovinné pozemky. Proto zakládají v četných oblastech jahodníkové plantáže i na svazích. Jižní svah je mnohem teplejší a sušší než severní. Na jižním svahu se rostliny dříve probouzejí k vegetaci a plody rychleji dozrávají. Na severním svahu se růst poněkud zpomaluje, plody však bývají větší. Západní svah je svým významem uprostřed. Není tak suchý jako jižní, avšak je teplejší než severní. Na východním svahu se na jaře probouzí vegetace dříve, ale je suchý, poněvadž je otevřen východním suchým větrům (zvaným suchověje).
V severních oblastech Sovětského svazu, kde je mnoho vodních srážek a málo tepla, musíme vybírat jižní a jihozápadní svahy. Naproti tomu na jihu, kde je dostatek tepla a málo vláhy, můžeme používat severních svahů.
Příliš příkré svahy nejsou vhodné pro jahodníkové plantáže. Je na nich ztíženo obdělávání půdy mechanizačními prostředky. Kromě toho se na nich splavuje půda dešťovou vodou a vodou při tání sněhu na jaře. Proto se nemá používat pro výsadbu jahodníků svahů s větším sklonem než 10°.
Důležité je také, v které části svahu určíme pozemek pro založení jahodovny.orní část svahu bývá chudší živinami i vláhou a trpí více účinkem větrů. V zimě bývá obyčejně na horní části svahu odvát větry sníh, takže jahodník vymrzá. Dolní část svahu (úpatí) bývá často příliš vlhká. Kromě toho trpí jahodník na těchto místech jarními mrazíky. Při zakládání jahodovny je proto nutno vybrat jako vhodnější střední část svahu. Zde je menší nebezpečí jarních mrazíků, nezůstává zde stát voda a účinek větrů je slabší než na horní části svahu.
Na půdu není jahodní zvlášť náročný. Může růst na nejrůznějších půdách, mají být pouze vzdušné, zásobené dostatečným množstvím živina a nesmějí být příliš vlhké. Nejlepší půdou pro jahodník je půda písčitohlinitá a hlinitopísčitá, s dobrými fyzikálními vlastnostmi, ale také šedá lesní písčitohlinitá půda, dostatečně vzdušná a vlhká.
Půdy podzolované, písčité, těžké a zasolené jsou pro jahodník málo vhodné. Těžké hlinité půdy jsou příliš vlhké, málo vzdušné, na jaře dlouho nevysychají a dají se těžko obdělávat. Tyto půdy vyžadují důkladného zlepšení pohnojením velkým množstvím organických hnojiv, chlévské mrvy nebo rašeliny. Písčité půdy jsou chudé živinami, suché a nezadržují vláhu. Tyto půdy jsou pro pěstování jahodníku ještě méně vhodné než půdy hlinité. Podzolované půdy jsou chudé živinami, avšak při zapravení dostatečného množství organických hnojiv se jich může pro výsadbu jahodníku zcela dobře použít.
Zamokřených rašelinných půd je možno použít také pro pěstování jahodníků, avšak před založením jahodovny je musíme odvodnit a po 2 až 3 roky na nich pěstovat pícniny a jiné rostliny.
Lesní půdy jsou chudé živinami, avšak lesní hrabanka a vyhnojení ve 2 až 3 letech plně zajistí dobrý vývoj rostlin.
Kromě toho jsou tyto půdy prosté plevelů. Může se jich proto dobře použít k pěstování jahodníků.
Vyčerpaných a zaplevelených půd nesmíme nikdy použít k zakládání jahodoven bez předchozí přípravy a zkultivování.
Spodina musí být propustná pro vodu. Jinak zadržuje vodu, což ochlazuje půdu a tím ztěžuje přístup vzduchu ke kořenům. Spodina pro vodu příliš propustná (například písčitá) také nezajišťuje normální vývoj rostlin, neudržuje nutnou zásobu vody a živin. Hladina podzemní vody nesmí být pro jahodník výše než 0,75 až 1 m pod povrchem půdy. Pozemky s vyšší hladinou spodní vody nejsou bez předchozího odvodnění vhodné pro zakládání jahodníkové plantáže.
Abychom zajistili co nejpříznivější podmínky pro výsadby jahodníku, musíme pro ně volit pozemky dobře chráněné před větry. Na nechráněných stanovištích se vyvíjí jahodník špatně, často vymrzá, někdy rostliny dokonce zcela uhynou. Není-li přirozeně chráněná poloha, vysadíme před založením jahodovny umělé ochranné pásy z rychle rostoucích lesních stromů (javor mléčný, topol, bříza), někdy také z ovocných stromů (jabloň Číňanka, jeřáb). Kromě pásových výsadeb mají dobrý ochranný účinek kulisy z rybízu, angreštu a jiných keřů.
Ochranné pásy založíme ve vzdálenosti 120 až 150 m a kulisy na 8 m od sebe.
Ochranné pásy zřizujeme podél hranic zvoleného pozemku ve 4 až 5 řadách.
2. Příprava pozemku pro jahodovnu
Pozemek určený pro založení jahodovny potřebuje pečlivou předchozí přípravu. Toho dosáhneme výsevem vhodných předplodin. Správně zvolené předplodiny obohacují půdu živinami, zlepšují její fyzikální vlastnosti a očišťují půdu od plevelů.
Výsledky výzkumné práce a pěstitelské údaje dokazují, že nejlepšími předplodinami pro jahodník jsou směsky víceletých motýlokvětých s travami, na příklad směska jetele s bojínkem lučním. Tyto pícniny obohacují půdu zbytky svých kořenů organickými látkami a zlepšují její fyzikální vlastnosti. Kromě toho obohacují motýlokvěté rostliny půdu dusíkem.z jednoletých motýlokvětých je možno doporučit jako předplodiny směsky vikve s ovšem, čočku apod. na vyčerpaných půdách se špatnou strukturou vyséváme jednoleté motýlokvěté rostliny na zelené hnojení a zaoráme je na podzim. Sklízíme-li je na seno, musíme je kosit v době květu, nikdy je nesmíme nechat přezrát.
Dobrý vliv na ujmutí jahodníku a na jeho další vzrůst má černý úhor. Očišťuje půdu od plevele, kypří ji a zajišťuje zadržení vláhy.
Jako předplodiny jsou vhodné též okopaniny s pohnojením, vyžaduje-li toho půda.
Jako předplodiny pro jahodník nelze rozhodně připustit obilniny, například žito, pšenici a ječmen, protože silně vysušují, ochuzují a zaplevelují půdu.
Vybereme-li pozemek 3 -4 roky před založením jahodovny, osejeme jej nejlépe víceletými jetelotrávami a pohnojíme jej fosforečnými a draselnými hnojivy. Po sklizni použijeme příštím rokem pozemku pro okopaniny, a po nich založíme plantáž, určíme-li pozemek jeden rok před výsadbou, musíme jej osít jednoletými motýlokvětými rostlinami, okopaninami, anebo jej ponecháme v černém úhoru, který pohnojíme.
3. Osevní postupy
Jahodník zpravidla dobře plodí po 5 let. Pak rostliny zestárnou, půda se značně vyčerpá a je zaplevelena. V plantáži se vyvíjejí zárodky nemocí a škůdců, takže úroda jahod rychle klesá.
Proto po 5 letech jahodníkovou plantáž zaořeme.
Na témž místě můžeme novou jahodovnu založit až po několika letech. Proto musíme jahodník začlenit do osevního postupu.
Volba plodin do osevního postupu má být pevně spjata s plánovanými úkoly hospodářství a s půdními a klimatickými podmínkami stanoviště. Jako vzory je možno doporučit příklady osevních postupů, sestavené Výzkumným ovocnářským ústavem I. V. Mičurina pro střední pásmo SSSR.
První příklad
1. Založení jahodovny.
2. Druhý rok trvání jahodovny: první sklizňový rok.
3. Třetí rok trvání jahodovny; druhý sklizňový rok.
4. Čtvrtý rok trvání jahodovny; třetí sklizňový rok.
5. Pátý rok trvání jahodovny; čtvrtý sklizňový rok.
6. Výsev ovsa s podsevem jetele.
7. Jetel prvního sklizňového roku.
8. Jetel druhého sklizňového roku.
Druhý příklad
1. Oves nebo pšenice s podsevem jetel (po pohnojení fosforitem a sylvanitem nebo mletým vápencem).
2. Jetel prvního sklizňového roku (hnojení na list draselným a fosforečným hnojivem, nebyl-li jím pohnojen oves).
3. Jetel druhého sklizňového roku.
4. Jahodník (pohnojení chlévskou mrvou: 40 – 50 tun na ha)
5. Jahodník.
6. Jahodník (přihnojení fosforečným a draselným hnojivem)
7. Jahodník (přihnojení fosforečným a draselným hnojivem)
8. Jahodník (přihnojení dusíkatým, fosforečným a draselným hnojivem).
9. Brambory ( po pohnojení popelem nebo jiným draselným hnojivem) nebo čistý úhor, bude-li následnou plodinou pšenice.
Třetí příklad
1. Motýlokvěté pícniny: vikev, hrách, bob (po pohnojení chlévskou mrvou a popelem nebo fosforečným a draselným hnojivem).
2. Zelené hnojení: vikev, lupina ( po pohnojení fosforečným a draselným hnojivem).
3. Jahodník (hnojíme napovrch chlévskou mrvou).
4. Jahodník (fosforečná a draselná hnojiva).
5. Jahodník (dusíkatá, fosforečná a draselná hnojiva).
6. jahodník.
4. Příprava půdy před výsadbou
Včasné a správné obdělávání půdy je základní podmínkou, umožňující vysokou sklizeň jahod.
Půdu musíme obdělat včas, když se při orbě dobře drolí. Nesmíme orat půdu příliš vlhkou, avšak nesmíme ji též nechat příliš přeschnout. Při orbě mokré půdy se tvoří nerozpadávající se, na povrchu se lesknoucí plásty, „lavice“, které se při vyschnutí mění ve velké hroudy. Oschlá půda dává hrudovitou ornici a vyžaduje pak značného dodatečného zpracování, přitom se pak rozdrobí v prach a ztrácí svou drobtovitou strukturu.
Hluboká orba pozemku pro jahodníky má neobyčejně velký význam; musí odpovídat hloubce, v níž je většina kořání rostlin. Na černozemních půdách je možno orat do hloubky 30 – 35 cm; na podzolových do hloubky 20 – 25 cm s prohloubením pobrázdí o 10 – 15 cm za současného hnojení chlévskou mrvou nebo kompostem v dávce 60 – 80 tun na ha.
Při podzimní orbě ihned mělce zoráme podmítacím pluhem pozemek určený pro jahodník po sklizni předplodiny do hloubky 7 – 8 cm. To zajišťuje rychlý rozklad zbytků kořání a podporuje nahromadění vláhy v půdě. Asi 8 – 10 dní před výsadbou je nutno orat do normální hloubky. Půdu po okopaninách zoráme hned po sklizni do normální hloubky, nejpozději však 12 – 15 dnů před výsadbou.
Pro jarní výsadbu je nutná podzimní orba do hrubé brázdy normální hloubky. Půdu takto zoranou nevláčíme, a necháme ji v hrubé brázdě až do jara; hroudy se rozpadnou mrazem, nízká teplota zničí na povrch vyorané kořeny plevelů a vajíčka hmyzu. Kromě toho poutá zoraná půda lépe vláhu z podzimních dešťových srážek a z roztálého sněhu. Hned na jaře, jakmile je možno vyjet do polí, je třeba půdu převláčet, abychom uchránili v ní nahromaděnou vláhu. Poté přistoupíme k definitivní přípravě půdy.
V oblastech s dostatkem jarních dešťových srážek a též na těžkých a bezstrukturních půdách je nutná jarní přeorávka do hloubky 18 – 20 cm a neprodlené uvláčení. V jihovýchodních oblastech není při nedostatku vláhy na jaře, na dobře zpracovaných půdách s drobtovitou strukturou třeba jarní roby, poněvadž každé obrácení půdu značně vysušuje. V těchto oblastech může být jarní přeorávka nahrazena hlubokou obdělávkou, nářadím, které půdu neobrací (kultivátorem nebo talířovými branami). Jarní zpracování půdy je nutno zahájit co nejdřív a dokončit je v krátké době, aby se nezdržela výsadba.
Při zpracování je nutno půdu dobře rozdrobit, aby v ní nezůstaly velké hroudy a zbytky oddenků. Je-li povrch půdy nerovný (brázdy, výmoly atd.), je třeba urovnat jej dřevěnými branami obrácenými hřeby nahoru nebo dřevěným smykem. Jsou-li brázdy a výmoly velmi hluboké, urovnáme pozemek ručně, lopatou. Urovnaný pozemek po druhé uvláčíme, načež přistoupíme značkování znamenákem.
5. Rozdělení pozemku na oddíly
Při zakládání rozsáhlých jahodoven zakreslíme k tomu určenou plochu nejdříve na plán, na němž vyznačíme oddíly a síť cest. Pak přikročíme k rozdělení pozemku přímo v jahodovně.
Vnější hranice pozemku určíme měřičskými přístroji; pozemek rozdělíme vytyčkami (trasírkami) a kovovými pásmy. Při stanovení vnějších hranic musíme dbát, aby měl pozemek tvar obdélníku nebo čtverce.
Velikost oddílů závisí na celkové ploše pozemku. Nejčastěji rozměříme oddíly o rozloze 0,5 – 1 ha se stranami 50 x 100 m a 100 x 100 m. Oddíly po 0,5 ha mají krátké řady, což značně zkracuje přecházení při vynášení plevele (při pletí) a košíků s ovocem (při sklizni). Sousední oddíly jsou cestami, širokými podél krátkých stran oddílů až 4 m. podél dlouhých stran mají být oddíly odděleny cestami až 2 m širokými. Hlavní cesty široké 5 – 6 m, založíme podél hranic pozemku.
Aby se ulehčilo obdělávání a zkrátilo otáčení nářadí při obdělávání meziřadí, je nutno vést řady jahodníku podél kratších stran pozemku. Při obdělávání meziřadí projedeme s nářadím podél řad přes několik oddílů a současně ničíme plevel, rostoucí na cestách mezi jednotlivými oddíly.
Na menších plochách je lépe udělat řady podél dlouhých stran pozemku. Přitom mají mít řady směr severojižní. Tak budou rostliny lépe osvětleny a budou se navzájem méně zastiňovat. Je-li jahodovna založeny na svahu, je nutné vést řady napříč svahu, čímž zabráníme vymílání půdy.
