Volba stanoviště

Při volbě stanoviště sadu posoudíme především pozemek z hlediska vhodnosti povrchu, jakosti ornice a spodiny, hladiny podzemní vody atd. Pak jej prozkoumáme podrobněji. K průzkumu vykopeme na různých místech pozemku několik sond do hloubky 3 m a odebereme vzorky ornice i spodiny. V laboratoři zjistíme jejich mechanické složení, stanovíme stupeň kyselosti, obsah humusu a ostatních živin.
Místo pro rozsáhlé tržní sady kolchozů a sovchozů vybírá a určí zvláštní komice okresního zemědělského oddělení, ve které je agronom-ovocnář, specialista půdoznalec a zástupce kolchozu nebo sovchozu. Na podkladě materiálu, získaného výzkumem, vypracuje komise posudek o vhodnosti pozemku pro založení sadu a odevzdání jej do úschovy kanceláři hospodářství.

1. Reliéf stanoviště

Pro sad má velký význam místní poloha neboli reliéf pozemku. Podle polohy mohou být pozemky velmi různé: rovinné, pahorkaté, vysoko a nízko položené, se sklony různých směrů atd. Vhodnost určitého stanoviště pro založení sadu se určuje podle zeměpisné šířky oblasti a požadavků jednotlivých druhů ovoce.
Na severozápadě evropské části SSSR (v leningradské, pskovské, novgorodské oblasti a v jiných) jsou pro založení sadu nejvhodnější vyvýšená místa s jižními svahy. Východní a severozápadní svahy jsou tam pro sady málo vhodné, naproti tomu severní a severovýchodní svahy jsou úplně nevhodné, protože jsou nejchladnější. V těchto oblastech nemáme volit pro zakládání sadů ani úpatí svahů, ani nízko položená rovinná místa: pro nadbytek a zadržování vody budou se ovocné stromy na nich špatně vyvíjet.
V oblastech středního pásma (moskevské, rjazaňské, tulské a v jiných) lze založit sady na mírně nakloněných a dobře chráněných svazích jižního, jihozápadního a západního sklonu. Severním a východním svahům je nutno se vyhýbat. Pro zakládání sadů v tomto pásmu se málo hodí příkré svahy a vrcholky pahorků. Nejlépe se daří ovocným stromkům ve středním pásmu a v sadech založených uprostřed svahu.
Ve středním černozemním pásmu (v tambovské, voroněžské a kurské oblasti) jsou pro zakládání sadů nejlepší pahorkatá a rovinná stanoviště. Sklon svahů není zde tak důležitý jako v jiných pásmech. Při mírném stoupání je možno ve střední černozemní oblasti založit sady na svazích všech směrů, kromě východního, kde trpí ovocné výsadby velmi často jarními mrazíky.
V Tatarské ASSR, v kujbyševské, saratovské oblasti a jiných oblastech Povolží s kontinentálním podnebím, silnými studenými větry v zimě, horkým létem s vysušnými větry, je nutno volit pro zakládání sadů západní a severozápadní svahy. Jižní, severní a severovýchodní svahy jsou tam méně vhodné. Východní svahy, které jsou nejchladnější a nejvíce trpí suchem, jsou pro sady vůbec nevhodné. V těchto místech není radno volit pro sady horní část svahu, nedostatečně zásobenou vláhou, také však nikoli nejnižší část svahu, kde by stromy trpěly jarními mrazíky a podzimním studeným počasím, které zde brzy nastává. Nejlepším místem pro zakládání sadů v těchto oblastech jsou střední části svahu.
Na březích velkých toků – Volhy, Kamy a Oky, kde teplota (jak ve dne, tak i v noci) méně kolísá, je možno volit pro zakládání sadů i místa níže položená. V jižních ovocnářských oblastech (Severní Kavkaz, Krym), které se vyznačují velkou rozmanitostí přírodních a klimatických zvláštností, nadbytkem tepla i světla a nedostatkem vláhy, je nutno při volbě stanoviště pro sad bedlivě přihlížet k biologickým vlastnostem jednotlivých ovocných druhů, to je k jejich požadavkům na teplo, světlo i vláhu. Takové druhy, jako je jabloň a hrušeň, které jsou méně náročné na teplo a náročnější na vláhu, je nutno umístit na severozápadních, západních, a dokonce na severních svazích. Pro teplomilné druhy – broskvoň, meruňku a slivoně – je nutno volit jižní, nejteplejší svahy, avšak za podmínek umožňujících zavlažování. V těchto oblastech se pro sady hodí dobře níže položená rovinná stanoviště, dokonce i zátopová údolí.
Oblasti Uralu a Sibiře se vyznačují drsnými klimatickými podmínkami. Proto zde má volba stanoviště sadu zvlášť velký význam. V těchto oblastech je nutno volit pro sad dobře chráněné pozemky s mírným svahem západního a jihozápadního sklonu. Severozápadní svahy tu jsou pro sady méně vhodné, úplně nevhodné jsou svahy obrácené k východu, jihovýchodu a severu. Nevhodná pro sady na Uralu a na Sibiři jsou též nízko položená stanoviště a pozemky uzavřené ze všech stran lesem nebo horami. V takových místech se na podzim a na jaře zadržuje studený vzduch, který na ovocné stromky působí zhoubně.

2. Půda – ornice a spodina

Dobrý vývin ovocných dřevin závisí ve značné míře na jakosti ornice i spodiny. Půda se musí vyznačovat vysokou úrodností, velkou zajímavostí vodní i vzdušnou. Protože proniká kořenový systém ovocných dřevin hluboko do půdy, musí být vrstva půdy dostatečně mohutná.
Pro sady se nejlépe hodí hluboké degradované černozemě, tmavošedé luční půdy, slabě a středně podzolové a drnopodzolové půdy. Silně podzolované a sprašové půdy jsou bez předběžné kultivace pro sady málo vhodné, čisté písky, půdy zasolené, kamenité, těžké půdy hlinité a rašelinné se pro sady nehodí. Stromy se na nich slabě vyvíjejí a předčasně odumírají.
Vhodnost půdy pro sad je možno do jisté míry posoudit podle porostů na daném pozemku nebo v okolí. Daří-li se tam dobře takové stromy, jako dub, javor, jasan, ale také trávy a motýlokvěté rostliny, ukazuje to zpravidla na vhodnost, kdežto přítomnost osiky, olše a ostřice svědčí o nevhodnosti půdy pro sad. Vhodnost půdy pro sad lze nejlépe posoudit podle vzrůstové mohutnosti ovocných stromů, které byly na pozemku nebo na sousedních pozemcích již dříve vysázeny.
Spodina (spodní vrstva půdy) pozemku, který jsme zvolili pro sad, musí být středně propustná pro vodu: musí vodu dobře propouštět, avšak nesmí ji přitom vysušovat. Po této stránce vůbec nevyhovuje požadavkům ovocných stromů na příklad pevná, těžká hlinitá spodina. Po přebytek vláhy a nedostatek vzduchu odumírá postupně kořenový systém u stromů vysázených na pozemku s takovouto spodinou a sad hyne.
Písčitá nebo štěrkovitá spodina příliš vodu propouští a je pro sad rovněž nevhodná; vysušuje půdu, a ovocné rostliny potom trpí nedostatkem vláhy. Pro sad je nežádoucí i křídová spodina, která obvykle vyvolává chlorosu stromů.
Pro sady je nejlepší spodina písčitohlinitá nebo hlinitopísčitá. Takové spodiny dobře poutají vláhu a jsou dostatečně propustné i pro vzduch.

3. Spodní vody

Velký význam má pro sad hladina spodní vody. Při vysokém stavu spodní vody se stromy špatně vyvíjejí a trpí různými chorobami, jejich vršky zasychají a stromy předčasně hynou.
Na pozemku určeném pro sad smí být hladina spodní vody nejblíže 2,5 – 3,0 m povrchu půdy. Na pozemcích se spodinou dobře propustnou pro vodu, avšak též v oblastech s nedostatečnými srážkami, může být hladina spodní vody i výše, avšak nejméně 2 m pod povrchem půdy.

4. Požadavky ovocných druhů na stanoviště

Požadavky různých ovocných druhů na stanoviště nejsou stejné. Při zakládání sadu je nutno přísně dbát těchto vlastností a umístit různé ovocné druhy na takových stanovištích, kde budou dobře prospívat a plodit.
Jabloň dobře roste a plodí na středních písčitohlinitých a lehkých černozemních půdách. Které mají zajištěno dostatečné množství vláhy. Hrušeň je na stanoviště náročnější než jabloň. Roste dobře na kyprých hlinitých půdách, dobře vyhojených, s dostatečnou vláhou. Na suchých půdách bývají plody malé a špatné jakosti. Na teplo je hrušeň také náročnější než jabloň. Proto je nutno volit pro výsadbu hrušní teplejší stanoviště.
Slivoně potřebují vlhké, dostatečně výživné a kypré půdy. Na suchých a příliš vlhkých půdách se slabě vyvíjejí. Pro výsadbu slivoní je nutno volit stanoviště níže položené, středně vlhká a dostatečně provzdušněná.
Višeň a třešeň rostou dobře na poměrně lehkých, hlinitopísčitých nebo písčitohlinitých půdách. Pro višeň a třešeň volíme proti jiným ovocným druhům vyšší stanoviště.
Meruňka je druh velmi náročný. Roste dobře na hlubokých, kyprých, dostatečně výživných, teplých hlinitých půdách. Na těžkých, chladných a příliš vlhkých půdách se jí daří špatně.
Broskvoň potřebuje teplé a dobře chráněné stanoviště. Roste úspěšně na půdách s dostatečným množstvím živin, na půdách hlinitopísčitých i silně písčitých. Těžké a vlhké půdy broskvoň nesnáší.